latinsky: deionisátió - z latinského: dé = od, z a řeckého ienai = cestovat. Pojem deionizace znamená odstraňování elektricky nabitých částic, tedy iontů z daného -obvykle vodného- prostředí. Jedná se tak o jednu z metod zbavujících vodu rozpuštěných minerálních látek, tj. solí. K tomuto účelu se často využívají některé makromolekulární látky (např. syntetické pryskyřice) schopné zachytit ionty solí z roztoku a vyměnit je za vodíkové a hydroxidové ionty (funkce iontoměniče). Kvalita deionizace se posuzuje obvykle měřením specifické vodivosti upravené vody, která by měla být velmi nízká. Metoda deionizace je nejčastěji používaná pro úpravu vlastností vody, která je pak v deionizované formě užívána k různým speciálním účelům - např. laboratorním, průmyslovým, použití ve farmacii, kosmetice apod. Konzumace deionizované vody je zdravotním rizikem.