z electrophorésis - élektro- = související s elektrickým proudem, řecky forésis = nošení. Pojem elektroforéza označuje skupinu fyzikálně-chemických separačních (tj. dělících - určených k oddělení složek směsi) metod používaných k rozdělení směsi elektricky nabitých částic (proteiny, nukleové kyseliny..) na základě jejich rozdílné pohyblivosti ve stejnosměrném elektrickém poli, a to ve vodném prostředí (v kapiláře - kapilární elektroforéza) či na vhodném nosiči (polyakrylamidový či agarózový gel - PAGE či AGE aj.). Podmínkou úspěšného rozdělení částic je dostatečný rozdíl v jejich elektroforetických pohyblivostech, pro jehož dosažení vznikly různé modifikace elektroforézy. Rychlost pohybu iontu (nabitých částic) ve stejnosměrném elektrickém poli je přímo úměrná intenzitě elektrického pole, poměru náboje iontu k jeho velikosti a odporu prostředí (dán např. viskozitou roztoku či porozitou nosiče a interakcí s ním aj.).