lat. a limine dosl. „od prahu“. Ustálené latinské rčení užívané v odborném vyjadřování, zejména v právu a procesních předpisech, k označení úkonu provedeného hned na počátku řízení nebo úvahy, ještě před věcným posouzením. Typicky se říká, že soud či orgán návrh, žalobu nebo důkaz odmítne, vyloučí nebo zamítne a limine, pokud je zjevně nepřípustný, opožděný či trpí zásadními formálními vadami. V širším přeneseném významu znamená „od samého začátku“, „předem“, „na prahu zkoumání“. Vyskytuje se i ve variantě a limine litis, tedy „od prahu sporu“. V moderní právní terminologii se srovnává s obratem in limine „na prahu“, jímž se označují předběžná procesní rozhodnutí, například o nepřípustnosti důkazu. V češtině se spojení obvykle nepřekládá, neskloňuje a bývá psáno kurzívou. Etymologie: předložka a ve významu „z, od“ + limen „práh“, ablativ limine.