A nihilo nihil (lat. doslova „z ničeho nic“, někdy též v podobě ex nihilo nihil) je latinské rčení vyjadřující zásadu, že z absolutní nicoty nemůže vzniknout žádná věc ani událost. Předpokládá, že každé vznikání má příčinu a nějaký materiální nebo logický předpoklad. Myšlenka je stará už v řecké filosofii jako argument proti vzniku bytí z nebytí a v římské literatuře ji připomíná např. Lucretius ve spisu De rerum natura. Častější úplná formulace zní Ex nihilo nihil fit, nic nevzniká z ničeho. Výrok se užívá v metafyzice i teologii často v kontrastu k učení o stvoření z ničeho, creatio ex nihilo, a v publicistice jako důraz, že výsledky, hodnoty či vědění nelze očekávat bez zdrojů, práce a předchozích podmínek.