lat. práv. ustálené spojení doslova „od zemřelého bez závěti“, označující dědění ze zákona. Užívá se, když zůstavitel zemře bez platné závěti, když je závěť neplatná nebo zrušená, případně když nepostihuje celý majetek (částečná intestace), takže se o zbytku pozůstalosti rozhodne podle zákonných dědických tříd a jejich podílů. V právních textech může vyjadřovat i titul nabytí dědictví, tedy že dědic nabyl majetek na základě zákona, nikoli testamentu. Může se vztahovat i na osoby, které jsou k dědictví takto povolány (heredes ab intestato). Původ má v římském právu, kde se stavěl proti dědění ex testamento, a v této podobě se termín objevuje i v dnešní právní teorii, komparativním právu a někdy v notářské či soudní praxi. V češtině jde o nevýbavnou latinskou frázi, často psanou kurzívou.
Příklady použití ve větách
Soud rozhodoval o dědění ab intestato, protože zůstavitel nezanechal žádnou závěť.
V učebnici římského práva jsme probírali successio ab intestato a její pořadí příbuzných.
Notář upozornil, že i po zjištění neplatnosti závěti nastupuje dědění ab intestato jen v rozsahu, který testament nepokrývá.
Pojem heredes ab intestato označuje zákonné dědice, kteří nastupují bez ohledu na poslední vůli zůstavitele.
V rozsudku bylo výslovně uvedeno, že dědic nabyl podíl ab intestato, nikoli ex testamento.