Abnormita (z lat. abnormis, odchýlený od pravidla) je stav, vlastnost nebo jev, který se v určitém kontextu významně odchyluje od stanovené normy, obvyklého průběhu nebo statistického průměru. Pojem se užívá v medicíně a biologii pro strukturální či funkční odchylky organismu, například vývojovou vadu nebo patologický nález, v psychologii a psychiatrii pro neobvyklé projevy chování či prožívání a v technických oborech pro nepravidelnost v systému nebo procesu. Abnormita může být vrozená i získaná a její dopad se pohybuje od neškodné varianty až po příznak poruchy vyžadující zásah. Sama o sobě není hotová diagnóza ani jednoznačný hodnotící soud, protože záleží na tom, jak je norma vymezena, jakým postupem se odchylka měří a jaké jsou důsledky pro fungování člověka nebo systému. Významově se může překrývat se slovy anomálie, deviace, abnormalita či nenormálnost.
Příklady použití ve větách
Na ultrazvuku lékař zachytil drobnou abnormitu srdeční přepážky, kterou bude dál sledovat.
V populaci se vyskytují i mírné abnormity, které nepůsobí žádné potíže.
Psycholog upozornil, že abnormita v chování se posuzuje vždy vzhledem k věku a prostředí člověka.
Bez jasně stanovené normy nelze rozhodnout, zda jde o abnormitu, nebo o přirozenou variabilitu.
Pacient se po úrazu postupně přizpůsobil abnormitě chůze díky cílené rehabilitaci.