Absolutní nula je fyzikální označení pro nejnižší možnou termodynamickou teplotu a zároveň počátek Kelvinovy stupnice. Má hodnotu 0 K, což odpovídá přibližně −273,15 °C, a slouží jako referenční bod pro tzv. absolutní teplotu. Původně byla odvozena extrapolací vlastností ideálního plynu, u něhož by při 0 K mizel tlak při stálém objemu. V tomto limitním stavu má izolovaný systém minimální vnitřní energii a tepelný pohyb částic je zredukován na kvantové nulové kmity, takže se úplně nezastaví. Podle třetího termodynamického zákona nelze absolutní nuly dosáhnout konečným počtem dějů, lze se k ní pouze asymptoticky přibližovat pomocí kryogenních postupů, například adiabatickou demagnetizací nebo laserovým chlazením atomů. Pojem je klíčový v nízkoteplotní fyzice, chemii i metrologii při popisu limitů chlazení, supravodivosti či Boseho–Einsteinova kondenzátu.
Příklady použití ve větách
V učebnici termodynamiky se absolutní nula uvádí jako dolní mez teplotní stupnice.
K absolutní nule se experimenty s laserovým chlazením přiblížily na zlomky kelvinu.
Při výpočtech jsme teplotu převedli na kelviny, aby bylo jasné, jak daleko je od absolutní nuly.
Ochladit systém na absolutní nulu je podle třetího zákona termodynamiky nemožné.
S absolutní nulou se v praxi setkáváme jen jako s matematickým limitem.