Z lat. accidere ve významu přihodit se, tvar s genitivem entis se užívá pro něco, co k dané věci jen přistoupí jako vedlejší a spíše nahodilá okolnost.
Ve filosofii, hlavně v aristotelsko‑scholastické tradici, jde o akcident: vlastnost nebo stav, který není součástí podstaty jsoucna a může se proměňovat, aniž by se tím změnila substantia.