Acefalie (z řec. a- bez + kephalé hlava) označuje bezhlavost, tedy úplné nebo téměř úplné chybění hlavy jako anatomické části. V medicíně jde o vzácnou a krajně závažnou vrozenou vývojovou vadu plodu, při níž se nevytvoří lebka a mozek nebo jsou přítomny jen jejich rudimenty, často při poruše uzávěru neurální trubice. Nález bývá zpravidla neslučitelný se životem a bývá zachycen prenatální diagnostikou, typicky ultrazvukem. V zoologii se termín užívá popisně pro živočichy bez zřetelné hlavy a historicky se objevoval i jako název skupiny mlžů. Přeneseně se acefalie užívá pro stav bez vedoucí autority či centrálního řízení, například o acefalních společnostech nebo institucích v období mocenského vakua. Přídavné jméno acefalní znamená bezhlavý nebo bez vůdce a celé slovo je v češtině převážně odborné.
Příklady použití ve větách
Prenatální screening odhalil acefalii už ve druhém trimestru těhotenství.
Lékařka rodičům citlivě vysvětlila, že acefalie je vada neslučitelná se životem.
Zásadní rozdíl mezi anencefalií a acefalií je v rozsahu chybějících struktur.
Historické označení mlžů jako Acephala souviselo s jejich acefalií, tedy s nepřítomností zřetelné hlavy.
V antropologii se mluví o acefaliích, když komunita funguje bez stálého vůdce a centrální moci.