Acinus (z lat. acinus, bobule) je v anatomii a histologii malá funkčně‑morfologická jednotka žlázy nebo plicní tkáně. U exokrinních žláz označuje kulovitý až alveolární shluk sekretorických buněk obklopujících drobné lumen, z něhož se sekret odvádí do vývodů. Od lalůčku (lobulu) se liší měřítkem: acinus je nejmenší vlastní sekreční oddíl a jeho buňky mohou být doplněny myoepiteliální vrstvou. Podle typu buněk se rozlišují serózní, mukózní a smíšené aciny a jejich stavba se hodnotí např. při pankreatitidě, sialadenitidě či u nádorů. V plicích se acinus chápe jako úsek parenchymu za terminálním bronchiolem, zahrnující respirační bronchioly, alveolární chodbičky a alveoly, tedy nejmenší část skutečně zajišťující výměnu plynů. V hepatologii se užívá pojem jaterní acinus pro zónově uspořádanou jednotku prokrvení.
Příklady použití ve větách
V exokrinní části pankreatu je každý acinus tvořen sekretorickými buňkami a úzkým lumen.
Zánět může vést k poškození acinu a k úniku trávicích enzymů do okolní tkáně.
Patolog popsal výraznou atrofii acinů slinné žlázy u pacienta se Sjögrenovým syndromem.
Na histologickém řezu byly aciny vyplněny hlenem, což odpovídalo mukóznímu typu sekrece.
Při hodnocení emfyzému se změny často mapují v acinech, protože právě tam dochází k destrukci alveolů.