Acquis communautaire (francouzsky, doslova „výdobytky Společenství“) je ustálený termín práva Evropské unie pro souhrn právních norem, zásad, judikatury a dalších závazků, které byly v rámci Unie postupně vytvořeny a jsou závazné pro členské státy. V češtině se někdy parafrázuje jako „právní řád EU“ nebo „soubor práva a povinností Unie“. Zahrnuje primární právo (zakládací smlouvy), sekundární legislativu (nařízení, směrnice, rozhodnutí), výklad Soudního dvora EU, mezinárodní dohody Unie i pravidla a standardy společných politik. Acquis je proměnlivé a průběžně se rozšiřuje, proto se hodnotí nejen formální převzetí, ale i skutečná schopnost předpisy uplatňovat a vymáhat. Výraz se obvykle ponechává v původní podobě a zpravidla se neskloňuje. Při přístupových jednáních je acquis communautaire rozdělováno do tematických kapitol a uchazeč je povinen je přijmout jako celek, případné odchylky se řeší přechodnými obdobími.
Příklady použití ve větách
Před vstupem do EU musela Česká republika převzít acquis communautaire v plném rozsahu.
Komise ve své hodnotící zprávě uvedla, že některé oblasti nejsou dosud v souladu s acquis communautaire.
V kapitole životní prostředí patří acquis communautaire k nejrozsáhlejším částem evropského práva.
Právníci při přípravě novely vycházeli z acquis communautaire a z judikatury Soudního dvora EU.
Školení pro úředníky se zaměřilo na praktickou implementaci acquis communautaire v každodenní správní praxi.