adenoida (med.) nosohltanová mandle, shluk lymfatické tkáně v klenbě a zadní stěně nosohltanu, součást Waldeyerova lymfatického okruhu, který se podílí na místní slizniční imunitě a u dětí zachycuje a „učí“ imunitní systém na vdechované infekce. V běžné řeči se označuje jako nosní mandle. Největší bývá přibližně mezi 3.–7. rokem a v pubertě často involuuje, také označení pro její patologické zbytnění (adenoidní vegetace), obvykle po opakovaných infektech či při alergické rýmě, jež může zhoršit nosní dýchání, vyvolat chrápání, hyponazalitu, spánkové apnoe, chronickou rýmu a opakované záněty středního ucha s převodní nedoslýchavostí z důvodu uzávěru ústí Eustachovy trubice. Diagnózu stanovuje otorinolaryngolog pohledem do nosohltanu, často endoskopicky. Léčba je konzervativní (např. nosní kortikosteroidy) nebo chirurgická (adenoidektomie). Etymologie: z řec. aden (žláza) a -eidos (podoba).
Příklady použití ve větách
Pediatr upozornil, že adenoida může být u malých dětí přirozeně větší.
Po odstranění adenoidy se dítěti zlepšilo dýchání nosem.
ORL lékař doporučil odstranit adenoidu kvůli opakovaným zánětům středního ucha.
S adenoidou souvisí i hyponazální zabarvení hlasu, když uzavírá nosohltan.
V adenoidě probíhá intenzivní kontakt imunitních buněk s antigeny z dýchacích cest.