Latinský výraz dosl. „ďáblův advokát“. Původně označení pro úředníka v římskokatolickém procesu blahořečení a svatořečení (promotor fidei), který měl povinnost systematicky vyhledávat námitky proti kandidátovi na svatého, zpochybňovat svědectví, prověřovat zázraky a upozorňovat na rozpory v podkladech. Smyslem nebylo „bránit zlo“, ale zvýšit přísnost řízení a zabránit unáhlenému rozhodnutí. V současné češtině se tak nazývá člověk, jenž v diskusi záměrně zastává kritickou či menšinovou pozici, klade nepříjemné otázky a testuje odolnost argumentů, často i tehdy, když s nimi osobně nesouhlasí. Užívá se v právu, politice, vědě i managementu jako metoda kritického myšlení a prevence skupinové shody. Výraz se často objevuje ve spojení „hrát roli advocatus diaboli“ a zdůrazňuje, že kritika má být věcná a konstruktivní. Český ekvivalent: ďáblův advokát.
Příklady použití ve větách
Na poradě jsem vystoupil jako advocatus diaboli a připomněl, že rozpočet nepočítá s rizikem inflace.
Když se tým příliš rychle shodl, vedoucí požádal kolegu, aby si zahrál roli advocatus diaboli.
V akademickém semináři se hodí mít v diskusi někoho jako advocatus diaboli, kdo zpochybní i zdánlivě samozřejmé závěry.
Neber to osobně, jen dělám advocatus diaboli a testuji, zda tvá argumentace obstojí před kritikou.
V komisi pro výběr dodavatele byl jeden člen pověřen jako advocatus diaboli, aby hledal slabá místa nabídky.