Aedelost (ž.) je knižní a historizující výraz pro ušlechtilost, noblesu a vznešenost, ať už chápanou jako společenský status (urozenost, příslušnost ke šlechtě) nebo jako morální kvalitu (velkorysost, čestnost, jemnost jednání). Užívá se také přeneseně pro vytříbenou, „ušlechtilou“ podobu stylu či uměleckého díla, např. aedelost tónu, aedelost formy. Původ má v němčině, v adjektivu edel (starší psáno ædel, aedel) = ušlechtilý, a je etymologicky blízká podstatnému jménu Adel = šlechta. Pravopis s ae je v češtině historický způsob zápisu hlásky z grafému æ a vyskytuje se hlavně v tiscích 18.–19. století. V současné češtině se slovo objevuje řídce, většinou v citacích nebo záměrné archaizaci. V běžném vyjadřování se zpravidla nahrazuje slovy ušlechtilost, vznešenost nebo šlechtictví.
Příklady použití ve větách
Aedelost byla v tehdejší společnosti spojována s povinností chránit slabší.
O aedelosti jeho chování rozhodovaly spíš drobné ohledy než okázalá gesta.
Kritik byl překvapen aedelostí stylu, která se v moderní próze vytrácí.
Bez aedelosti charakteru se z moci snadno stane pouhá nadutost.
Kurátor chtěl návštěvníkům připomenout aedelost jako ideál rytířské kultury.