Aegir (též Ægir, vysl. přibližně „éjir“) je vlastní jméno ze severské mytologie. Označuje mořského obra z rodu jötnar, který personifikuje oceán a v básnických kenningech může znamenat i samo moře nebo jeho děsivou sílu. V eddických písních, zejména v Lokasenna, vystupuje jako hostitel bohů, pro něž ve své síni pořádá pitky a s pomocí Thóra získá obří kotel na vaření piva. Je manželem Rán, jež loví utopence do sítě, a otcem devíti dcer ztělesňujících různé vlny. Ve skaldské poezii se obrat „Aegirův oheň“ užívá jako označení zlata, které se třpytí jako světlo na hladině. Jméno souvisí se staroseverským výrazem pro moře a bázeň a dnes slouží jako kulturní odkaz v literatuře, hudbě či hrách. V astronomii se jménem Aegir označuje také nepravidelný měsíc Saturnu (S/2004 S 10).
Příklady použití ve větách
V básni Lokasenna pořádá Aegir hostinu pro Ódina a další bohy.
Výklad jména Aegira často spojuje moře s představou bázně a nebezpečí.
Na semináři o mytologii jsme Aegirovi přisoudili roli pohostinného, ale nevyzpytatelného vládce hlubin.
Skaldický básník by zlato označil jako oheň zapálený Aegirem na hladině.
Aegire, utiš vlny, volal námořník, když se loď blížila k útesům.