Obvykle jde o méně závažný typ afázie, u něhož je nápadná nízká spontánnost v mluveném projevu. Pacient mluví málo a jeho sdělení bývají zjednodušená, často odpovídá jen krátkými větami nebo jednotlivými slovy. Často se přidávají potíže s vybavováním názvů (anomické obtíže) a může se objevit i echolálie, tedy automatické opakování slyšených slov či vět. Porozumění mluvené řeči bývá relativně dobře zachované a při vhodné terapii je vyhlídka na ústup potíží zpravidla příznivá.