Aference je odborný fyziologický a neurovědní termín pro přívod vzruchů, informací nebo signálů z receptorů a periferních částí organismu směrem do centrální nervové soustavy. Označuje tedy dostředivý tok nervových informací, jímž se do mozku nebo míchy přenášejí například podněty z kožních čidel, svalů, kloubů, vnitřních orgánů nebo smyslových orgánů. V praxi se mluví například o zrakové, sluchové, proprioceptivní, viscerální nebo nociceptivní aferenci podle toho, odkud informace přichází a jaký typ podnětu nese. Tento pojem se používá hlavně ve fyziologii, neurologii, rehabilitaci a neurovědách při popisu vnímání, reflexů, řízení pohybu i zpracování tělesných stavů. Významově stojí v protikladu k eferenci, která označuje odvod signálů z centrální nervové soustavy směrem k výkonným orgánům, například svalům nebo žlázám.