afrikáta (též závěrově třecí souhláska, z angl. affricate, pův. z lat. ad- a fricare, třít) je obstruentní souhláska, jejíž výslovnost kombinuje dvě těsně navazující fáze: nejprve vznikne úplná závěra v mluvidlech jako u explozivy a vzápětí se závěra plynule uvolní do tření jako u frikativy. Nevkládá se mezi ně samohláska a obě složky se realizují v témže nebo velmi blízkém místě tvoření, proto se afrikáta vnímá jako jeden zvukový celek a v fonotaktice často obsazuje jedinou souhláskovou pozici. Od pouhé skupiny dvou souhlásek t+s ji odlišuje těsné časové spojení a společné místo artikulace. V češtině jsou běžné afrikáty c [t͡s] a č [t͡ʃ], v přejatých slovech také dž [d͡ʒ] a podle znělosti mohou být neznělé i znělé. V IPA se zapisují dvěma znaky spojenými obloučkem nebo ligaturou a v pravopisu mohou být vyjádřeny jedním písmenem i spřežkou.
Příklady použití ve větách
Afrikáta c [t͡s] se v češtině vyslovuje jako jeden zvuk, i když se zapisuje jedním písmenem.
V akustické analýze afrikáty je dobře vidět závěrová fáze následovaná úsekem tření.
Studenti často zaměňují afrikátu č za souhláskovou skupinu t + š, zejména při pomalé řeči.
V přejatých slovech typu džez je znělou afrikátou segment [d͡ʒ].
O afrikátách se v fonetice mluví jako o přechodu mezi explozivami a frikativami.