Agnatie (též agnace) je právně a antropologicky vymezené příbuzenství po mužské, otcovské linii. V klasickém římském právu označovala okruh osob pod společnou otcovskou mocí (patria potestas) nebo těch, které by pod ní byly, kdyby žil společný mužský předek. Zahrnovala i vztahy vzniklé adopcí, takže nebyla totožná s čistě biologickým původem, ale s příslušností k otcově rodině a rodu nesoucímu jméno. V dědickém a rodinném právu podle agnatie často určovalo pořadí dědiců a práva členů rodu. Od pozdní antiky ji postupně vytlačovala kognatie, sledující příbuzenství „podle krve“ i přes ženskou linii. Dnes se termín užívá hlavně v historii, genealogii a při popisu patrilineárních společností, často v sousloví agnatické příbuzenství. Souvisí s pojmem agnát, tedy příbuzný po otci. Původ je v lat. agnatio.
Příklady použití ve větách
V římském právu vymezovala agnatie okruh osob, které se považovaly za členy jedné rodiny.
Při sestavování rodokmenu po meči jsme vycházeli z agnatie, nikoli z příbuznosti po ženské linii.
Studenti si často pletou agnatii s kognatií, protože obě kategorie souvisejí s děděním.
V některých patrilineárních společnostech má agnatie větší sociální váhu než genetická blízkost.
Autor článku se zabývá agnatií jako kritériem příslušnosti k rodu a srovnává ji s kognatií.