Řecké označení pro nepojmenované božstvo. V antickém polyteistickém prostředí se tím myslel bůh, jehož jméno nebylo známo nebo si lidé nebyli jistí, kterému z bohů mají projevit úctu. Proto se na oltářích či v zasvěcovacích nápisech někdy objevovalo věnování „neznámému bohu“ jako opatrnostní gesto, aby žádné božstvo nebylo přehlédnuto a aby se předešlo jeho případnému hněvu. Tuto představu později zmiňuje i křesťanská tradice, když apoštol Pavel podobnou věnovací formuli používá jako výchozí bod své řeči.