ahistorický (z mezinárodní předpony a- < řec. a- „ne-, bez-“ a základu historický < řec. historia „dějiny, zkoumání“) přídavné jméno. Vyjadřuje, že něco není nahlíženo v dějinné perspektivě nebo neodpovídá historické skutečnosti. Nejčastěji se užívá hodnotící, často kriticky, pro přístup, který pomíjí časový vývoj, dobové souvislosti a pramenné doklady a vykládá minulost pojmy a hodnotami současnosti, takže vznikají anachronické úsudky, mýty nebo ideologická zjednodušení. V tomto smyslu se mluví o ahistorickém výkladu dějin, ahistorické argumentaci v politice či ahistorickém čtení literatury. Může se vztahovat i k rekonstrukci památek nebo k designu, který bezdůvodně potlačuje tradici. Řidčeji označuje záměrnou nadčasovost, tedy snahu nepůsobit jako produkt určité epochy. Stupňování: ahistoričtější. Příslovce: ahistoricky.
Příklady použití ve větách
Recenzent vytkl autorovi ahistorický pohled na vznik státu, protože ignoroval dobové prameny.
Oponentka označila tuto interpretaci za ahistorickou, neboť přehlížela proměny významu klíčových pojmů.
Učebnice nabízí ahistorické zjednodušení, když líčí celé 19. století jako jednotný blok.
Sociolog se vyhnul ahistorickému přístupu a sledoval, jak se instituce měnily v čase.
Ahistoričtí kritici posuzovali film bez znalosti dobových reálií, a proto míjeli jeho záměr.