V kontextu pýthagorejské tradice jde o označení pro žáka či člena školy, který byl při výuce veden k tomu, aby vnímal nauku bez zrakové opory, učitele nespatřil a byl odkázán hlavně na pozorný poslech a zapamatování. Tato spíše tradicionalistická větev pěstovala kázeň, mlčenlivost a nábožensko‑rituální stránku společenství, přičemž předávala učení připisované Pýthagorovi jako autoritativní soubor pouček a pravidel pro život, na rozdíl od členů zaměřených více na teoretické, zejména matematicko‑filosofické výklady. Etymologicky se motiv poslouchání pojí s řeckým akouein, slyšet.