Antiparsonikum (z předpony anti- proti a jména Parkinson, v praxi častěji psáno antiparkinsonikum) je léčivo užívané k léčbě Parkinsonovy nemoci a dalších parkinsonských syndromů. Účelem je zlepšit přenos signálu v dopaminergních drahách bazálních ganglií, případně snížit relativní převahu cholinergního působení, a tím zmírnit třes, svalovou rigiditu, bradykinezi a poruchy chůze. Do této skupiny se řadí zejména levodopa v kombinaci s inhibitorem periferní dekarboxylázy, agonisté dopaminových receptorů, inhibitory MAO-B a COMT, amantadin a vybraná anticholinergika. Léčba se titruje individuálně a sledují se nežádoucí účinky, například dyskineze, nauzea, ortostatická hypotenze, halucinace či poruchy spánku. Nejde o kauzální vyléčení, ale o symptomatickou terapii, která často vyžaduje dlouhodobé sledování. Pojem se uplatňuje v neurologii, klinické farmakologii a v ATC klasifikaci léčiv.
Příklady použití ve větách
Neurolog zahájil léčbu a předepsal pacientovi nové antiparsonikum.
Bez pravidelného užívání antiparsonika se třes během několika dnů výrazně zhoršil.
K antiparsoniku lékař přidal rehabilitaci, aby se zlepšila chůze.
Interakce s jinými antiparsoniky může zvýšit riziko halucinací.
S antiparsonikem se má začínat opatrně, protože může způsobit ortostatickou hypotenzi.