Znovuobjevení dědičných rysů typických pro vzdálené předky u potomků, i když se po řadu generací nemusely projevit. Takové znaky obvykle už nemají původní praktický význam a působí jako vývojový pozůstatek, často daný změnami v regulaci dědičné informace.
Přeneseně výskyt nebo návrat překonaných, zastaralých prvků v chování, myšlení či kultuře, tedy jakési přežívání dávných vzorců v nových podmínkách.