Postoje člověka (dospělého i dítěte) k vlastní nemoci mohou mít několik podob: normální – realistické a odpovídající skutečnému zdravotnímu stavu, bagatelizující – nepřiměřeně optimistické až „hrdinské“, kdy člověk silou vůle potlačuje prožívání obtíží, repudiační – nemoc odmítá a popírá, případně ji i záměrně skrývá (disimulace), hypochondrické (nozofobní) – přehnaný strach z nemoci a nadsazování její nebezpečnosti, nozofilní až účelové – vyhledává nebo využívá výhody spojené s rolí nemocného. Nozofilní/účelové postoje se často projevují agravací (zveličováním příznaků) a simulací (předstíráním nemoci), mohou se objevit např. u některých školních dětí, které jsou rády, když kvůli potížím nemusí do školy. Každý typ postoje má racionální, emoční a konativní (motivačně‑volní) složku.