Filozofický i přírodovědný směr založený na představě, že veškerá hmota je složena z velmi malých základních částic, které už nejdou dále rozdělit, a že jejich chování vysvětluje stavbu a vlastnosti věcí. Kořeny této myšlenky sahají k antickým autorům a v novověku ovlivnila vývoj chemie a fyziky.
Obecně stav, kdy se něco původně jednotného rozpadá do řady drobných, navzájem volně souvisejících prvků, takže chybí soudržnost a společné směřování. Používá se třeba pro roztříštěnou společnost, organizaci nebo soubor postojů.