V medicíně jde o označení pro něco, co souvisí s atonia, tedy s výrazně oslabeným až vymizelým svalovým tonem, typicky u ochablých svalů nebo tkání. Termín se používá i pro stavy, kdy tělo dočasně nedokáže udržet běžné napětí, například u některých neurologických potíží.
V jazykovědě a fonetice znamená atonický nepřízvučný, tedy takový prvek, který sám nenese důraz a rytmicky se váže k okolnímu slovu. Často se tak popisují krátká funkční slova, která se v řeči vyslovují oslabeně.