Označení pro panovníka používané už v egejském světě doby bronzové a následně i ve starověkém Řecku. Vyjadřuje postavení krále s vrcholnou, prakticky neomezovanou autoritou, který může stát nad dalšími vládci a vystupovat jako jejich nadřazený suverén. V pozdější řecké tradici se z něj stal běžný královský titul.