V psychologii jde o směr, který se soustředí na pozorovatelné a měřitelné projevy jedince a snaží se je vykládat jako reakce na podněty z okolí, často v souvislosti s učením přes podmiňování, posilování nebo trest.
V ekonomii se tím může myslet přístup, jenž popisuje jednání a volby ekonomických aktérů podle toho, jak se mění pod vlivem pobídek a konkrétní situace, obvykle s oporou v empirických a experimentálních datech a se zájmem o odchylky od modelu čistě racionálního rozhodování.
Ve filozofii mysli označuje názor, že o duševních stavech má smysl uvažovat především skrze vnější projevy a dispozice k jednání, spíše než jako o samostatných skrytých „vnitřních“ entitách.