Bilokalita (z lat. bi- „dva“ a localitas „místo“, též bilokace) je údajný jev, popisovaný hlavně v náboženské tradici jako zázrak nebo charisma, při němž je tentýž člověk v témže čase vnímatelně přítomen na dvou různých místech. Svědci obvykle uvádějí, že „druhá“ přítomnost mluví, jedná, někdy se jí lze dotknout nebo po ní zůstávají stopy, zatímco osoba je současně pozorována i na svém obvyklém místě. Na rozdíl od teleportace nejde o přesun, ale o souběžnou přítomnost či zdvojení. V kritickém výkladu se bilokalita vysvětluje omylem, záměnou identity, sugestí, halucinací nebo legendotvorbou, protože spolehlivě kontrolované důkazy jsou vzácné. V publicistice se slovo někdy užívá i metaforicky pro „být na dvou místech“ díky technologiím, například při online účasti na jednání.
Příklady použití ve větách
V legendě o františkánském světci se bilokalita líčí jako dar umožňující být u nemocného i u oltáře zároveň.
Skeptické vyhodnocení ukázalo, že důkazů bilokality je v archivech překvapivě málo.
Studentka psala diplomovou práci o bilokalitě v katolické mystice 17. století.
V románu autor pracuje s bilokalitou hrdiny jako s metaforou rozštěpené identity.
O údajných bilokalitách některých světců se vedou spory, protože svědectví se často rozcházejí.