Biokoncentrace je proces, při němž se chemická látka hromadí v těle organismu přímo z okolního prostředí, typicky z vody, přes žábry, kůži nebo povrchové struktury, aniž by hlavním zdrojem byla potrava. Míra se vyjadřuje biokoncentračním faktorem BCF, tedy poměrem koncentrace látky v organismu a ve vodě při ustáleném stavu nebo po standardizované expozici. Ovlivňuje ji zejména lipofilita a perzistence látky, obsah tuků a schopnost metabolismu v organismu i teplota a složení prostředí. Vysoké hodnoty BCF jsou typické pro některé pesticidy či PCB a zvyšují ekologická i zdravotní rizika. Biokoncentrace je užší pojem než bioakumulace, která zahrnuje i příjem z potravy, a od biomagnifikace se liší tím, že nepopisuje růst koncentrací mezi trofickými úrovněmi.
Příklady použití ve větách
Biokoncentrace rtuti v sladkovodních rybách závisí na chemické formě kovu i na délce expozice.
V laboratorním testu jsme stanovili biokoncentraci látky a vypočetli z ní faktor BCF.
Model ukázal, že i nízké koncentrace ve vodě mohou vést k výrazné biokoncentraci v planktonu.
Při hodnocení rizik se biokoncentrace odlišuje od bioakumulace tím, že nezahrnuje příjem z potravy.
Omezení používání PCB snížilo biokoncentraci těchto látek v rybím mase v několika sledovaných nádržích.