ž. (z řec. bios život a nomos zákon, pravidlo) biologická disciplína popisující způsob života organismů nebo populací v jejich přirozených podmínkách a hledající zákonitosti, které jej určují. Obvykle se vztahuje ke konkrétnímu druhu a jeho adaptacím na prostředí. Zahrnuje údaje o vývoji, rozmnožování a délce života, potravních nárocích, aktivitě a chování, sezónní dynamice, využívání prostoru, migracích a úkrytech i o vztazích k jiným organismům a k abiotickým faktorům prostředí. Opírá se hlavně o terénní pozorování a je důležitá pro ochranu přírody i pro aplikace v zemědělství, lesnictví a epidemiologii, například při studiu bionomie přenašečů nemocí. V české terminologii se užívá zejména v zoologii a entomologii a významově se blíží ekologii, někdy jako její starší nebo užší označení. V angličtině se často používá podoba bionomics.
Příklady použití ve větách
V úvodu semináře jsme si vyjasnili, že bionomie druhu popisuje jeho životní nároky i chování.
Terénní data z posledních let ukazují změny v bionomii ježků v příměstské krajině.
Bez znalosti bionomie komárů nelze účinně plánovat prevenci přenosu virových onemocnění.
Autoři článku se zabývali bionomií půdních bezobratlých a jejich reakcí na sucho.
Srovnání bionomií invazních rostlin pomáhá odhadnout, které druhy se budou šířit nejrychleji.