V zahradní architektuře italské renesance označení pro záměrně založený menší hájek či skupinu stromů, obvykle vysazenou podle promyšleného řádu tak, aby vytvářela pravidelnou kompozici a zdůrazňovala osy zahrady.
V prostředí francouzských barokních zahrad jde o kompaktní partie z hustých keřů a nízkých stromů, které se udržují tvarováním střiháním do přesných linií. Takové porosty často fungují jako živé zelené stěny a mohou vymezovat venkovní „místnosti“ salle de verdure nebo tvořit bludiště. Pojem souvisí s italským boschetto a francouzským bosquet ve významu lesík.