Kompozitní materiál, v němž je keramická fáze spojena kovovým pojivem nebo kovovou matricí. Kombinuje typickou tvrdost a odolnost proti opotřebení, jakou mívají keramiky, s vyšší houževnatostí a lepším vedením tepla, které přináší kov. Název vznikl spojením slov ceramic a metal a materiál se uplatňuje třeba u řezných nástrojů nebo u součástí namáhaných třením a vysokou teplotou.
V zubním lékařství se tímto označením někdy myslí skloionomerní cement upravený přídavkem kovového prášku. Oproti běžnému skloionomeru bývá mechanicky odolnější, takže se může použít jako výplňový nebo podkladový materiál tam, kde je potřeba vyšší pevnost.