V literární teorii a naratologii jde o základní způsob, jakým umělecké dílo spojuje čas a prostor do jednoho smysluplného rámce pro vyprávění. Tento rámec určuje, jak se v textu prožívá plynutí času a jak výrazně je vystavěno prostředí, a tím formuje atmosféru, dějové možnosti i typické jednání postav. Pojem je úzce spjat se jménem M. M. Bachtin a používá se k popisu toho, jak určité prostředí přirozeně nese specifické tempo a logiku příběhu.