Chemická spotřeba kyslíku je laboratorní ukazatel kvality vody, který vyjadřuje, jaké množství kyslíku odpovídá chemické oxidaci organických a dalších snadno oxidovatelných složek ve vzorku, pokud reakce proběhne za jednotně stanovených podmínek se silným oxidačním činidlem. V praxi jde o nepřímé souhrnné posouzení celkového organického zatížení vody, obvykle uváděné jako ekvivalent kyslíku vztažený k objemu. Parametr se využívá při sledování znečištění zejména u odpadních a povrchových vod a na rozdíl od biologických metod není závislý na aktivitě mikroorganismů, přičemž výsledek mohou ovlivnit i některé anorganické redukující látky.