Psychodiagnostická metoda využívaná k posouzení míry soustředění a schopnosti účelně rozdělovat pozornost, současně hodnotí, nakolik člověk dokáže odolávat delší či zvýšené zátěži pozornosti. V praxi může pomoci při diagnostice obtíží typu ADD (Attention Deficit Disorder) a ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder), případně v souvislosti s LMD (lehká mozková dysfunkce). Jde o klasický, dnes už historicky starší postup – první metodická příručka byla publikována už v roce 1926. Pro dětskou populaci se používá varianta upravená českým klinickým psychologem J. Jiráskem (1975). R. W. Schulze doporučoval tuto metodu také jako pomůcku pro zjišťování základní orientace, pracovního tempa a temperamentu. Slovenské výzkumy J. Senky a J. Daniela (1969) navíc ukázaly, že výsledky v testu odrážejí i další faktory, například percepci, pohotovost, pozornost, představivost a paměť.