Latinský výraz pro proces nebo výsledek spojování, kdy se oddělené části propojí a vytvoří těsnější celek či svazek. Původ se vykládá ze slovesa coniungere, tedy dát dohromady, připojit nebo svázat.
V lingvistice označuje spojku, tedy prostředek, kterým se v řeči propojují věty nebo jejich členy a vyjadřuje se tím vztah mezi nimi, například přidání či volba.
Ve formální logice a v matematice se tím rozumí konjunkce, logická spojka ve významu „a“, která skládá dva výroky tak, že celek platí pouze tehdy, když platí oba.
V astronomii jde o konjunkci nebeských těles, tedy situaci, kdy se při pohledu ze Země promítnou na obloze velmi blízko k sobě a mohou působit téměř jako jeden útvar.