Metodický princip E. Husserla, při němž se dočasně „uzávorkuje“ otázka reálné existence vnějšího světa, aby bylo možné odhlédnout od samozřejmých předpokladů a soustředit se na to, jak se jevy dávají vědomí. Cílem je vyčlenit samotné fenomény a dojít k jejich čisté podstatě – tedy k „věcem samým“.