Psychologický jev vnímání, při němž se rychle po sobě prezentované oddělené podněty, například záblesky či statické obrázky, v mysli spojí do jednotného tvaru a vyvolají dojem plynulého pohybu, i když se ve skutečnosti nic nepřemisťuje. Tento efekt popsal jeden z hlavních představitelů gestalt psychologie Wertheimer a bývá označován také jako fí-efekt, tedy jev zdánlivého pohybu využívaný mimo jiné v kinematografii a animaci.