V právním významu: vztahující se k fiducia, tedy k dohodě založené na důvěře, v níž jedna strana něco svěří druhé a ta je vázána jednat poctivě a v souladu se svěřeným účelem.
V ekonomii a bankovnictví: popisuje hodnotu nebo nástroj opřený především o důvěru v autora či instituci, která za něj ručí, nikoli o přímé materiální krytí.