-fikace, slovotvorný formant (přípona) v mezinárodních, převážně odborných podstatných jménech ženského rodu. Pochází z latinského -ficatio, od slovesa facere „dělat, činit“ a znamená „učinění, vytváření“. V českém pravopisu se zpravidla píše s k, protože odpovídá výslovnosti [k]. V češtině vyjadřuje děj, postup nebo i výsledek působení, jímž se něco zhotoví, uspořádá, uvede do určitého stavu nebo se z něčeho stane něco jiného. Významově se blíží domácím příponám -ení a -ování a často se pojí s předponami a základy latinského či řeckého původu. Běžná jsou slova klasifikace (třídění), identifikace (zjištění totožnosti), unifikace (sjednocení), verifikace (ověření), modifikace (změna), certifikace (úřední potvrzení). Od týchž základů se tvoří i slovesa na -fikovat, např. klasifikovat. Nezaměňuje se s fixace od fixovat, kde jde o upevnění nebo zachycení.