Frustrační tolerance je schopnost snášet zklamání a nepohodlí, když se nedaří dosáhnout cíle nebo je potřeba čekat, přizpůsobit se překážce a zachovat relativní klid. Odráží, jak rychle člověk přejde od frustrace k impulzivní reakci (vztek, výbuch, vzdání úkolu) a jak dlouho dokáže vytrvat bez pocitu, že je situace „nesnesitelná“. Nízká frustrační tolerance se může projevovat netrpělivostí, vyhýbáním se náročným úkolům a častými konflikty, zatímco vyšší tolerance podporuje vytrvalost a schopnost řešit problém. V psychologii, pedagogice i v kognitivně-behaviorálních přístupech se s ní pracuje jako s prvkem seberegulace a odolnosti, u dětí se postupně vyvíjí a lze ji posilovat nácvikem odkladu odměny, realistickým přerámováním očekávání a postupným vystavováním drobným frustracím.
Příklady použití ve větách
Dlouhé čekání v koloně prověřilo jeho frustrační toleranci.
Nízká frustrační tolerance často vede k tomu, že člověk úkol rychle vzdá.
V terapii pracovali na zvyšování frustrační tolerance pomocí malých, řízených výzev.
U dětí se frustrační tolerance teprve vyvíjí, proto potřebují jasné hranice a podporu.
Díky vysoké frustrační toleranci dokázala zůstat klidná i při opakované kritice.