V aplikované lingvistice jde o cílené řízení jazykové praxe, jehož smyslem je, aby vyjadřování ve veřejném prostoru nepodporovalo jen jednu genderovou skupinu, ale zacházelo s ženami a muži rovnocenně, případně počítalo i s lidmi mimo binární dělení. Realizuje se prostřednictvím doporučení, interních pravidel a stylových příruček, které institucím ukazují, jak volit názvy osob a profesí, jak se vyhnout tomu, že „mužský rod“ bude automaticky chápán jako univerzální, nebo jak upravovat formuláře a pracovní nabídky tak, aby působily nediskriminačně. Takové pokyny si vytvářejí úřady, samosprávy, univerzity, neziskové organizace i firmy a často navazují na širší rovnostní politiky a antidiskriminační rámce používané v Evropě. V českém prostředí se tato snaha projevila hlavně v pravidlech pro jazyk pracovních inzerátů a také v domácí metodické publikaci, která reagovala na mezinárodní výzvy podporovat genderově citlivý jazyk.