Lat. onis, f., od l. imaginari, tedy něco si vnitřně vsugerovávat nebo si to promítat v mysli. Jde o schopnost vytvářet mentální obrazy a představy i bez přímého podnětu, což se uplatňuje třeba při tvořivosti a plánování.
V oblasti rétoriky a poetiky označuje postup, kdy si mluvčí nebo autor vědomě vybavuje živé vnitřní obrazy a přes sugestivní popis je pomáhá vyvolat i u posluchače či čtenáře.