Z lat. infantilis, tedy dětský. V lékařství jde o stav, kdy u člověka i po dosažení dospělosti přetrvávají některé tělesné znaky typické pro dětský věk a někdy se přidávají i projevy v psychické oblasti. Může se to projevovat opožděným růstem nebo nedostatečným dozráváním a někdy souvisí s poruchami hormonální regulace či s dlouhodobými onemocněními. Popisuje se také podoba spojená s chorobami srdce, při níž se vývojové zaostávání rozvíjí druhotně.
V psychologii a v běžné řeči se tím označuje nezralost dospělého, která se projevuje dětským stylem uvažování, prožívání nebo jednání, například v emočních reakcích, v nárocích na okolí nebo ve vyhýbání se odpovědnosti.