V prostředí sociálních skupin se interakcí rozumí síť vzájemných vlivů a vztahů mezi členy, která se utváří při komunikaci a společné činnosti. Může mít podobu koakce, kdy lidé řeší podobný úkol vedle sebe, ale postupují převážně samostatně, bez výraznější koordinace a bez toho, aby se navzájem podporovali nebo si překáželi. Na opačném pólu stojí kooperace, tedy cílená spolupráce při dosahování společného cíle, často spojená s dělbou rolí, sdílením informací a vnímáním úspěchu jako společného výsledku. Do skupinové dynamiky se může promítat i soutěžení, které někdy slouží jen jako podnět k vyššímu výkonu díky porovnávání výsledků, ale může přerůst v osobní soupeření, kdy se jednotlivci snaží nejen vyniknout, ale také znehodnotit nebo oslabit přínos ostatních. Soutěžní princip lze zároveň zabudovat do organizace práce tak, aby individuální maximální úsilí přispívalo k co nejlepšímu výkonu celého týmu. Zvolený typ interakce ovlivňuje soudržnost skupiny, vznik konfliktů i kvalitu dosažených výstupů.