V optice a fotometrii označuje izonita křivku, která v daném zobrazení nebo na pozorované ploše propojuje body se shodnou úrovní jasu (luminance) při konkrétních podmínkách pozorování a osvětlení. Používá se k popisu rozložení světla podobně jako vrstevnice vyjadřují stejné výšky v terénu.