V informační bezpečnosti jde o postupy navazující na kryptografii, jejichž cílem je nenápadně a těžko prokazatelně vylákat důvěrná data z jinak „bezpečně“ působících systémů. Typicky se toho dosahuje vložením skrytých zadních vrátek do šifrovacích algoritmů, zařízení nebo jejich implementací, takže únik může vypadat jako běžná komunikace a dlouho uniká kontrole.
V politologii se tímto pojmem popisuje stát, v němž je veřejná moc prorostlá korupčními strukturami a instituce slouží hlavně k přesunu majetku a výhod k úzké skupině lidí. Projevuje se to například klientelismem, rozkrádáním veřejných zdrojů, obsazováním úřadů „svými“ lidmi a nízkou vymahatelností práva.