V Itálii za fašistického režimu se tím označovala oficiální státní doktrína, která v autoritářském a místy i nábožensky laděném rámci hlásala „sjednocení“ zájmů společnosti, ve skutečnosti ale oslabovala či potlačovala samostatné dělnické struktury a nahrazovala je profesními svazy pod dohledem státu. Tento model se záměrně prezentoval jako návrat k tradici středověkých cechů a podobných korporací, aby získal dojem historické oprávněnosti.